Platonická láska ~ 14.2

29. září 2014 v 12:11 | Katee. |  Den po dnu
Platonická láska


Chtěla bych vám představit mojí platonickou lásku, která mě nejspíš nikdy nepřejde.




Začalo to vše v lednu. Nevině a nenápadně. Chodili jsme ven,povídali, když nám oboum nebylo nejlépe,šli jsme se projít. Vše se ale stalo přesně na Valentýna. Ostatní páry slavějí Valentýna spolu, při svíčkách a při víně. My jsme byli jiní. Šli jsme spolu na akci a parádně jsme si užili. Vše se zdálo tak strašně lehké, až jsme v tom oba začali hledat chyby a překážky. Nejdříve jsme ani jeden z nás nechtěl aby to dopadlo tak, aby jsme tomu mohli říkat ,, VZTAH ". Postupem času jsme se dostávali pod kůži více a více. Nakonec jsem se do něj zamilovala, ale neřekla jsem mu to. Bála jsem se, že dostanu odmítnutí. Naše přátelství by tím skončilo. Držela jsem v sobě že ho miluji přes 5 měsíců. Každá chvíle strávená s ním, pro mě byla tak těžká. Něžné dotyky, pohledy do očí. Pokaždé jsem mu chtěla říci, co citím, ale nikdy jsem to nedokázala. Polkla jsem slova uvitř sebe a uzavřela se.
Jednoho dne mi oznámil, že se stěhuje pryč. Přes 100 km. Můj život a hlavně mé pocity zešílely. Myslela jsem, že je konec všeho. Odstěhoval se a my jsme se nevídali. Přijel přesně 30. dubna. Potkávala jsem ho, ale neprohodili jsme ani jedno slovo.
Připadala jsem si tak sama. Najednou jsem neměla člověka, který semnou chodil na procházky. Tak strašně sama jsem byla, že jsem se uzavřela ve fitku. Po nějakém čase, jsem se odhodlala a ozvala se mu. S otázkou co se děje? Proč ses neozval? jsem ho nejspíše trochu šokovala. Jeho odpověd pro mě byla zkličující. Nakonec jsme nějak navázali kontakt znovu.
Nevím zda-li jsem to v ten moment brala jako dobrou zprávu. Pozval mě k sobě, do nového města. Neodmítla jsem. Víkend který jsme spolu prožili byl tak krásný. Začali jsme se vídat více a více. Strávili společně celé prádzniny. Usínali spolu, probouzeli jsme se společně. Najednou už z nás nebyli jen přátelé, ale nikoli partneři. Okolí se nám vyptávalo ,, Vy spolu chodíte? Jak dlouho spolu jste? ". Oba jsme to vždy zazdili stručnou odpovědí ,, Jsme kamarádi ". Ani ty nejlepší kamarádi spolu neusínají a nemazlí se v posteli. To jsme věděli oba. Měli jsme v hlavě takový guláš, že ani šéfkuchař by nerozeznal to správné koření. Rozhodla jsem se jít s pravdou ven. Jednoho večera jsem mu řekla co citím a jak vše je. Rozsvítily se mu oči a řekl mi, že to tak cití také. Od té doby se vše změnilo. Vídáme se skoro každý víkend, trávíme spolu nespotečně chvil. Říkame si vše, věříme si a problémy řešíme společně. Jsem tak ráda, že jsem našla člověk který mi rozumí.
Člověka kterýmu nevadí, že nejsem namalovaná. Nevadí mu, že jsem nemocná a náladová. Stojí vždy při mě. Každé ráno se ke mě přitulí a dá mi pusu. Není nic krásnějšího, než najít člověka, který pohladí vaši duši a vidí do vašeho srdce. Důvěřuje vám a toleruje.

Díky Míro, za to jaký jsi. A za to co děláš. Miluji tě
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama